o nás
    kontaktujte nás
    všeobecné podmínky
    způsob platby
    pojištění
    jak rezervovat
    trajekty
    praktické informace

    na mapě
    dle regionů
    dle parametrů
    dle názvu
    rychlé hledání
    nápověda

    slevy
    dotazník
    novinky

    zastoupení ČR v Itálii
    zastoupení SR v Itálii
    zastoupení Itálie v ČR
    itinerář
    průvodce
    kuchyně

mapa serveru
Převodník měn
eBanka


Bologna
Castell'Arquato
Delta Pádu
Faenza
Ferrara
Fidenza
Modena
Parma
Piacenza
Rimini
Ravenna
San Marino



nahoru
Historické centrum Bologne tvoří pěkný soubor cihlových budov a rozkošných ulic s podloubími. Středověké paláce jsou situovány kolem dvou hlavních náměstí, Piazzy Maggiore a Piazzy del Nettuno. Jižně od nich se nacházejí kostely San Petronio a San Domenico. V Bologni uvidíte také starobylé Archiginnasio, které je součástí bolognské university a jedno z nejstarších v Evropě. Blíž k okraji města narušují siluetu Bologne věže Asinelli a Garisenda a zvonice opatství Santo Stefano.
San Giacomo Maggiore (adresa: Piazza Rossini, tel. 051 – 225970) – práce na tomto románsko–gotickém kostele byly zahájeny roku 1267. Od té doby však prošel podstatnými změnami. Turisté sem přicházejí hlavně kvůli Capelle Bentivoglio, strhující rodinné kapli založené Annibalem Bentivogliem v roce 1445 a vysvěcené o jednačtyřicet let později. Za pozornost zde stojí zejména portrét s jemně naznačenými patrony od Lorenza Costy (1460 – 1535), jenž je také autorem fresek „Apokalypsy“, „Trůnící Madony“ a „Triumfu smrti“. Oltářní obraz v kapli, znázorňující „Pannu Marii se světci a dvěma hudujícími anděli“ (1488) vytvořil Francesco Francia. Rodina Bentivogliů je dále velebena na náhrobku Antona Galeazza Bentivoglia (1435) naproti kapli, který náleží k posledním dílům věhlasného sochaře Jacopa della Quercia. Oratoř Santa Cecilia vyniká freskami líčícími životy sv. Cecílie a sv. Valeriána od Costy a Francesca Francii (1504 – 1506).
Torri degli Asinelli e Garisenda (adresa: Piazza di Porta Ravegnana, otevřeno denně) – slavné Torri Pendenti čili šikmé věže patří k několika málo věžím, jež se dochovaly z původních dvou set. Obě se začaly budovat ve 12. století, třebaže se na jejich místech zřejmě dříve tyčily ještě starší věže. Už Dante se ve svém Pekle zmínil o podobné dvojici. Torre Garisenda musela být kvůli bezpečnosti několik let po zahájení výstavby snížena. Dodnes však zůstala nakloněna přibližně 3 metry od své osy. 97metrová Torre Asinelli zaujímá čtvrté místo mezi nejvyššími věžemi po Cremoně, Sieně a Benátkách. Odvážíte-li se vyšplhat po pěti stech schodech nahoru, budete odměněni krásným výhledem na prejzové střechy města a na kopce v dáli.

Trhy se konají každý pátek a sobotu.
Informační kancelář: Piazza Maggiore 6, telefon 051 – 239660; Stazione Centrale, telefon 051 – 246541.


nahoru
Castell´Arquato trůní na kopci mezi Fidencou a Piacenzou. Řadí se k nejkrásnějším vesnicím v oblasti jižně od Pádu. Rozprostře se vám odtud pěkná podívaná na okolní krajinu, zejména na zelené údolí řeky Arda na východě. V restauracích a barech na nádherné Piazze Matteoti se tísní víkendoví turisté, kteří tu hledají útočiště z ruchu a shonu větších měst v Emilii. Nejúchvatnější středověkou stavbou na náměstí je Palazzo Pretorio ze 13. století, starobylá románská bazilika. Působivá Rocca Viscontea (14. století) – někdejší pevnost Viscontiů – se nachází na Piazze del Municipio.

Trhy se konají každé pondělí.
Informační kancelář: Viale Remondini 1, tel. 0523 – 803091.


nahoru
Pád je nejdelší řekou v Itálii. Jeho rozlehlé povodí pokrývá přibližně 15% rozlohy země a skýtá obživu zhruba třetině populace. Na mnoha místech je sice silně znečištěn průmyslovými splašky, ale jinde nabízí úchvatnou scenérii: aleje topolů protínají v mlze zahalená pole táhnoucí se do nekonečných dálek. Nádherná podívaná se vám otevře také na tekutý písek jeho obrovské delty tvořené bažinami, písečnými dunami a ostrůvky.

Přírodovědci říkají deltě Pádu „italský Camargue“. Zrodil se plán vyhlásit tuto oblast – zhruba 30 000 ha – za národní park, jenž by se rozprostíral od okraje Benátské laguny k pobřežním piniovým lesům v okolí Ravenny.

Mokřady jako třeba Valli di Comacchio severně od Ravenny, již přírodními rezervacemi ustanoveny byly. Zimují zde tisíce ptáků. Ornitologové sem jezdí pozorovat racka stříbřitého, lysku černou, husu polní a rybáka černého, ale i mnohem vzácnější druhy, z nichž jmenujme volavku bílou, motáka pilicha a kormorána malého. Nejbližší osada Comacchio patří k několika rybářským vesnicím v oblasti. Nejvíce proslula lovem úhořů, při němž se využívají způsoby až z doby Římanů.
K dalším přírodním rezervacím se řadí Bosco della Mesola, prales vysazený Etrusky a udržovaný generacemi mnichů. Ať už jej prozkoumáte pěšky nebo na kole, máte jedinečnou možnost uvidět početná stáda vysoké zvěře. Chcete-li si udělat celkovou představu o vzhledu této oblasti, vydejte se autem po silnici N309, někdejší poutní cestě do Říma (Via Romea). Asi stokilometrový úsek vede ze severu na jih zamýšleným národním parkem. Z ní vybíhá ještě bezpočet menších komunikací hluboko do divoké přírody. Odlehlejší části delty si můžete prohlédnout z výletní lodi, která vyplouvá například z vesnice Ca´Tiepolo, Ca´Vernier nebo Taglia di Po.

Informační kancelář: Via Buonafede 12, Comacchio, tel. 0533 – 310147.


nahoru
Faenza se stala synonymem pro fajáns, které dala jméno. Typická faenzská majolika se světle modrou (později bílou) polevou, zkrášlenou tmavomodrými vzory nebo plasticky, se tu již více než 600 let vyrábí v bezpočtu malých továren. Rozkvět toto řemeslo zaznamenalo v průběhu 15. a 16. století. Zdejší Museo Internationale delle Ceramiche pečuje o jednu z největších sbírek keramiky v Itálii.
Mezi exponáty samozřejmě nechybí ukázky umu místních obyvatel, ale ani keramika z ostatních zemí a z jiných dob, včetně římské keramiky a středověké majoliky. Jedno oddělení je vyhrazeno moderní keramice, které se věnovali například Picasso, Mattise a Chagall. (adresa: Viale Baccarini, tel. 0546-21240, otevřeno Út-Ne)

Ve Faenze je také keramická škola, v níž se vyučuje technika kovové glazury, která byla použita poprvé ve 14.st. Ve středověkém jádru města si můžete prohlédnout Palazzo del Podesta se střílnami. Piazza Martiri della Liberta‘ s hlavním tržištěm je propojeno podchodem s vedlejším Piazza del Popolo.

Trhy se konají každé úterý, čtvrtek a sobotu. Info kancelář: Piazza del Popolo 1, tel. 0546-25231.


nahoru
První písemné doklady o Ferraře pocházejí až z 8.st., kdy bylo město sídlem langobardského knížete. Ve 12.st. se Ferrara stává svobodným městem a členem Lombardské ligy.
Na tváři jednoho z největších opevněných měst v kraji zanechala nesmazatelné stopy dynastie d´Este. Tento šlechtický rod se zmocnil vlády nad městem v pozdním 13. století za Nicola II. Jsou to pánové despotičtí, ale podporují umění a město jen vzkvétá. V té době zde pobývají také významní umělci a spisovatelé. Rodina si zde udržela moc až do roku 1598, kdy byla donucena přesunout se do Modeny, protože Ferrara se stala součástí papežského státu. Město pustlo, kanály se zanášely a díky tomu se zde dařilo snad jen komárům. Město bylo však znovu obnoveno a dnes je důležitým centrem ovocnářské oblasti.
Nad centrem města se hrozivě rýsuje Castello Estense - hradní sídlo Esteů s příkopy, věžemi a cimbuřími (stavba zahájena roku 1385). Ve zdejším žaláři byli uvězněni Ferrante a Giulio d´Este za spiknutí, jehož cílem bylo svržení Alfonsa I. d´Este. Krutý Nicolo III. tu nechal roku 1425 popravit svou manželku Parisinu d´Este za milostné pletky se svým nemanželským synem Ugem. (adresa: Largo Castello, tel. 0532-299233, otevřeno Út-Ne, zavřeno ve státní svátky). Naproti stojí středověký Palazzo Comune, jenž se začal budovat v roce 1243. Krášlí jej bronzové sochy Nicola III. a Borsa d´Este, jednoho z 27 předpokládaných Nicolových potomků. Jedná se o kopie originálů z 15. století od Leona Battisty Albertiho. (adresa: Piazza Municipale), Na nedalekém ferrarském dómu z 12. století se nepříliš zdařile prolínají románské a gotické prvky. Projektoval jej Wiligemus a pěkné reliéfy na fasádě živě líčí výjevy z Posledního soudu. V jedinečně pojatém Museo della Cattedrale, které zde sídlí, můžete obdivovat cyklus mramorových reliéfů znázorňujících „Prácev měsících roku“ (pozdní 12. století), dvě malované žaluzie varhan (1469) se „Sv. Jiřím“ a „Zvěstováním“ od Cosma Tury a „Madonu s granátovým jablkem“ (1408) od Jacopa della Quercia. (adresa: Cattedrale della Ferrara, tel. 0532-207449, otevřeno denně, zavřeno ve státní svátky). Vydáte-li se po Via Savonarala jihovýchodním směrem minete Univerzitu naproti níž stojí Casa Romei (tedy Romeův dům z dramatu Romeo a Julie). Za domem se tyčí chrám Corpus Domini z přelomu 14. a 15.st., v němž jsou uloženy hrobky členů rodu Este.
V jižní části města se v budově Palazzo di Ludovico il Moro nachází Museo Archelogico. Nejzajímavějšími exponáty Národního archeologického muzea jsou artefakty, objevené ve Spině, řecko-etruském obchodním středisku blízko Comacchia v deltě Pádu. (adresa: Via XX. Settembre 122, tel. 0532-66299, otevřeno Út-Ne, zavřeno ve státní svátky)
O dva bloky dále na Via Scandia stojí letní sídlo Esteů Pallazzo Schifanoia, jehož stavba byla zahájena roku 1385. Palác se proslavil Salonem dei Mesi (síní měsíců), jehož zdi pokrývají nástěnné malby jednotlivých měsíců v roce od Tury a dalších ferraských umělců. Objednal si je Borso d´Este, jenž hledí na návštěvníky z mnoha desek. Dnes palác slouží jako Museo Civico. (adresa: Via Scandiana 23, tel. 0532-64178, otevřeno denně, zavřeno ve státní svátky)
Pokud se od Castello Estense vydáme severním směrem po Corso Ercole d´Este, dojdeme k Pallazzo dei Diamanti. Název Diamantový palác obdržel podle diamantového motivu na průčelí. Sídlí zde moderní galerie, muzeum zaměřené na hnutí risorgimenta a Pinacoteca Nazionale, která opatruje díla od předních renesančních představitelů ferrarské a bolognské školy. (adresa: Corso Ercole d´Este 21, tel. 0532-205844, otevřeno Út-Ne dopoledne)

Trhy se konají každé pondělí a pátek.
Informační kancelář: Corso Giovecca 21, tel. 0532 – 209370.


nahoru
Fidenza, stejně jako mnoho dalších měst ležících na řece Pád, vděčí za věhlas staré římské silnici Via Aemilia. Město získalo větší význam jako jakási středověká zastávka poutníků mířících do Říma. Dnes sem přijíždějí turisté za ohromujícím dómem na Piazze Duomo (13. století). Tento klenot nese prvky lombardské, gotické a románské architektury. Pozornost přitahuje hlavně honosná fasáda, která je zřejmě dílem stejných řemeslníků, kteří pracovali s Benedettem Antelamim na parmském dómu. Uvnitř jsou zdi posety fragmenty středověkých fresek. Krypta ukrývá ostatky svatého Donnina, patrona tohoto dómu.

Trhy se konají každou středu a sobotu.
Informační kancelář: Piazza Duomo 2, tel. 0524 – 84047.


nahoru
Na průmyslovém předměstí Modeny se nacházejí továrny firem Ferrari a Maserati, a tak není divu, že většina Italů spojuje Modenu právě s rychlými vozy. Je to však dědictví dávnějších časů, jež činí z tohoto města jedno z nejpřitažlivějších historických míst v Emilii. Bohatství zemědělské půdy a příchod šlechticů d´Este z Ferrary v roce 1598 vyneslo ve středověku tuto vzkvétající, původně římskou kolonii, na výsluní. Rod d´Este panoval v Modeně až do 18. století.

Nádherný modenský dóm, jedna z největších románských architektonických památek v kraji, se tyčí u staré římské silnice Via Aemilia (dnes Via Emilia). Založila jej vévodkyně Matylda Toskánská, vládkyně Modeny v 11. století. Navrhl jej Lanfranco a byl zasvěcen sv. Geminiánovi, patronu města, jehož kamenná rakev spočívá pod chórem. Zvenku přitahuje pozornost nebezpečně se naklánějící věž Torre Ghirlandina, jež se začala stavět ve stejné době jako dóm a dokončena byla o dvě stě let později. Kdysi tu byla uložena slavná modenská „secchia“, dřevěné vědro, jehož krádeží v roce 1325 Bolognané údajně rozpoutali válku mezi těmito dvěma městy. Vědro se stalo námětem básnické skladby „La Secchia Rapita“ (Uloupené vědro) od Tassoniho, poety 17. století, a zároveň symbolem neutuchajícího soupeření mezi Modenou a Bolognou. Autorem velkých reliéfů na působivém hlavním (západním) průčelí je záhadný sochař 12. století, Wiligelmus. V poněkud strohém interiéru stojí za pozornost empora, zdobená výjevy z Umučení Krista ze 12. století.

Pallazzo dei Musei (adresa: Largo di Porta Sant´Agostino 337) – severozápadně od dómu, dojdete k němu spletí okouzlujících historických uliček. Někdejší zbrojnice a chudobinec je nyní domovem „smetánky“ městských muzeí a galerií. Nejkrásnější část – Galleria Estense (tel. 059 – 222145, otevřeno Út – Ne, ve St, Čt a Ne pouze dopoledne) – je věnována soukromé umělecké sbírce rodiny d´Este, která sem byla přemístěna, když se jejich bývalé dominium Ferrara stalo součástí papežského státu. Většinu maleb vytvořili emilijští a ferrarští umělci (zejména Reni a Carraccové), avšak visí zde i díla od Berniniho, Velásqueze, Tintoretta a Veronese.

Neměnná expozice v Biliotece Estense (Knihovně Esteů, tel. 059 – 222248, otevřeno Po – So, zavřeno ve státní svátky) obsahuje mimo jiné i vydání Dantovy „Božské komedie“ z roku 1481 a dále desítky fascinujících map a listin, z nichž mnohé jsou i několik set let staré. Mapa z roku 1501 patřila k prvním, které vyznačovaly trasu Kolumbovy plavby do Ameriky v roce 1942. Perlou sbírky je skvostně iluminovaná bible vévody Borsa d´Este se stránkami zdobenými více než 1200 miniaturami od umělců ferrarské školy 15. století, zvláště Taddea Crivelliho a Franca Russiho.

Trhy se konají každé pondělí.
Informační kancelář: Piazza Grande 17, tel. 059 – 206660.

Okolí: Továrna firmy Ferrari (dnes spadá pod Fiat) se nachází 20 km jižně od Modeny. Založil ji Enzo Ferari roku 1945 a každoročně zhotoví zhruba 2500 aut. V menší Gallerii Ferrari uvidíte memorabilie, rekonstrukci studovny Enza Ferrariho, staré klasické motory a mnoho veteránů (adresa: Via Dino Ferrari 43, Maranello, tel. 0536 – 943204, otevřeno Út – Ne).


nahoru
Jen málo italských měst je tak uhlazených a bohatých jako Parma. Proslulo nejen dobrou kuchyní a blahobytem, ale také coby pokladnice nádherných obrazů, jedinečných soch a krásných středověkých budov. Pyšní se jedním z nejvyhlášenějších italských domů a přehršlí elegantních obchodů a prvotřídních barů a restaurací.

Lombardsko-románský dóm na Piazze Duomo se řadí k nejvýznamnějším v zemi. Je známý malbou „Nanebevzetí Panny Marie“ (1534) od emilijského umělce Antonia da Coreggio, která pokrývá vnitřek hlavní kopule. Hlavní loď zdobí práce Correggiových žáků. V jižním ramenu příčné lodi si neopomeňte prohlédnout vlys (1178) od Benedetta Antelamiho, zodpovědného také za značnou část strhujícího baptisteria (1196) jižně od katedrály. Reliéfy uvnitř a na fasádě baptisteria – zejména ty, jež znázorňují jednotlivé měsíce roku – náleží k nejvýznamnějším v Itálii.
Východně od dómu stojí kostel San Giovanni Evangelista (přestavěný 1498 – 1510) s freskou „Vidění sv. Jana v Patmu“ (kolem 1520) od Correggia v kupoli. Kromě toho zde spatříte i fresky, které zhotovil Parmigiano. Další nástěnné malby od tohoto Correggiova žáka se nacházejí v kostele Madonna della Steccata ze 16. století ve Via Dante.

Rozsáhlý palác Palazzo Pilota si nechala vybudovat rodina Farnesů v 16. století. Po bombovém útoku za 2. světové války se musel podrobit obnově. Tvoří jej několik částí, včetně Teatra Farnese (1628), kopie Palladiova okouzlujícího divadla ve Vicenze, postaveného pouze ze dřeva. (adresa: Piazzale della Pilotta 15, tel.0521 – 233309, otevřeno denně)

Parmiggiano i Correggio jsou zastoupeni v Gallerii Nazionale. Schraňují tu dále díla Fra Angelica, Bronzina a El Greca a dvě gargantuovské malby od Ludovica Carracciho – „Apoštolové v hrobce“ a „Pohřeb Panny Marie“ (obě ze 16. století). Museo Archeologico Nazionale na spodním podlaží opatruje exponáty z etruské nekropole Velleia a z pravěkých nalezišť v kopcích v okolí Parmy.

Camera di San Paolo (adresa: Via Melloni, otevřeno denně) – bývalý refektář benediktinského kláštera San Paolo zkrášlil Correggio freskami s mytologickými výjevy v roce 1518.

Trhy se konají každou středu a sobotu, ve čtvrtek pak bleší trh.
Informační kancelář: Piazza del Duomo 5, tel. 0521 –234735.


nahoru
Historie Piacenzy sahá až do doby Římanů. Leží nedaleko řeky Pád a sloužila jako opěrný tábor střežící nížinu před útoky Hannibala a Keltů. Centrum města si uchovala římskou komunikační síť.

V Piacenza zatím sice příliš turistů nepotkáte, ale vyniká příjemně neokázalým starým centrem, plným středověkých a renesančních budov. Jeho chloubou jsou dvě bronzové jezdecké sochy na ústředním náměstí Piazza Cavalli, práce Francesca Mochiho, sochaře 17. století a žáka Giambologni. Tato uznávaná mistrovská díla barokního sochařství ztvárňují žoldnéře Alessandra Farnese a jeho syna Ranuccia. Oba vládli Piacenza v 16. století.

Za sochami stojí Palazzo del Comune, zvaný také „Il Gotico“. Stavba tohoto cihlového paláce v lombardském gotickém slohu s cimbuřím byla zahájena na konci 13. století. Dóm se zvonicí ze 14. století v lombardském románském stylu na konci Via XX. Settembre vypadá poněkud depresivně a nevýrazně (projekt započat roku 1122). V interiéru se zmiňme o Guercinově malované kupoli a středověké fresce v apsidě a příčné lodi. U hlavního vchodu uvidíte také fresku se světci, kteří se vzhledem podobají členům kongregace.

Museo Civico (Palazzo Farnese, Piazza Citadella, tel. 0523 – 328270, otevřeno Út – Ne) nabízí návštěvníkům různorodou směsici plastik a obrazů. Nejcennějším exponátem je „Madonna s dítětem a Janem Křtitelem“ od Boticelliho (1444 – 1510). Najdete zde také zbrojnici a archeologické oddělení, kde pečují o další skvost – tzv. „Fegatu di Piacenza“, etruský bronz představující ovčí játra a popsaný jmény božstev. Kdysi jej používali kněží při věštbách.

Trhy se konají každou středu a sobotu.
Informační kancelář: Piazzetta dei Mercanti 7, tel. 0523 – 329324.


nahoru
Rimini bylo kdysi malebným rekreačním střediskem, jehož panenské kouzlo oslavoval ve svých ranných filmech režisér Federico Fellini, jenž se tu narodil a vyrůstal. Dnes představuje Rimini nevětší přímořské letovisko v Evropě. Takřka 15 km dlouhé pobřeží lemují kluby, restaurace a bary. Plné pláže jsou čisté a dobře udržované, ale na soukromé se platí vstupné.

Staré město je naproti tomu příjemně tichým útočištěm. Rozkošné, kočičími hlavami dlážděné uličky vedou kolem Piazzy Cavour, již vévodí Pallazzo del Podesta ze 14. století. Nejkrásnější budovou v Rimini je však Tempio Malatestiano (adresa: Via Novembre, otevřeno denně), pojaté jako františkánský kostel. V roce 1450 je přední florentský architekt Leon Battsta Alberti přeměnil v jeden z význačných renesančních památníků v zemi. Stavbu si objednal Sigismondo Malatesta (1417 – 68), potomek vládnoucího středověkého rodu a údajně jeden z nejzhýralejších a nejkrutějších mužů své doby. Tempio, zdánlivě vyhlížející jako kaple, se nakonec stalo jen o málo víc než pouhým pomníkem Malatesty. Uvnitř vás jistě zaujme sochařská výzdoba od Agostina di Duccio a fresky (1451) od Piera della Francesca, jež zachycují Malatestu klečícího před sv. Sigismundem.
Propletené iniciály Malatesty a jeho čtvrté manželky Isotty degli Atti tvoří opakovaný dekorativní motiv. Najdete zde také reliéfy líčící okázalé a podivuhodné výjevy, jako třeba slony v nezvyklých pózách (rodinný erb Malatestů). To vše podnítilo papeže Pia II. k tomu, že budovu odsoudil jako „chrám uctívačů ďábla“ a upálil Malatestovu figurínu za „vraždu, násilí, cizoložství, krvesmilstvo, svatokrádež a křivopřísežnictví“.

Trhy se konají každou středu a sobotu.
Informační kancelář: Piazza Fellini 3, tel. 0541 – 56902.


nahoru
Ravenna se ocitla na vrcholu moci v 1. století před Kristem za císaře Augusta, jenž vybudoval přístav a námořní základnu v nedalekém Classicu. Jak význam Říma upadal, Ravenna se v roce 402 stala hlavním městem západořímské říše. Toto postavení si udržela i v 5. a 6. století za ostrogótské a byzantské nadvlády. Ravenna se proslavila raně křesťanskými mozaikami. Město přestoupilo na křesťanskou víru ve 2. století po Kristu a ve 4. století bylo prohlášeno za biskupství. Protože mozaiky vznikaly jak za Římanů, tak i v době byzantského područí, nabízejí nyní srovnání mezi vzory inspirovanými antikou a pozdějšími byzantskými motivy. Mozaiky najdete především v:

San Vitale a Mausoleo di Galla Placidia (adresa: Via Fiandrini, tel. 0544 – 34266. otevřeno v dubnu až září denně, v říjnu až březnu 9.00 – 16.00 hod..) – zdejší apsidové mozaiky (526 – 547) zobrazují Ježíše Krista, sv. Vitala (jenž právě dostává mučednickou korunu), dva anděly a biskupa Ecclesia, který začal kostel stavět.

Baptisterium ortodoxních (adresa: Via Battisterio, tel. 0544 – 218559, otevřeno stejně jako u San Vitale) – baptisterium dal v 5. století postavit biskup Neon. Nalézá se blízko trosek římských lázní a je nejstarší památkou v Ravenně. Její mozaiková výzdoba je vskutku úchvatná.

Battisterio degli Ariani (adresa: Via degli Ariani, tel. 0544 – 34424, otevřeno v dubnu až říjnu denně 8.30 – 16.30 hod.) – kopule baptisteria Ariánských z pozdního 5. století se pyšní mozaikou zachycující apoštoly soustředěné do kruhu kolem centrálního výjevu ze křtu Krista.

Sant´Apollinare Nuovo (adresa: Via di Roma, tel. 0544 – 39081, otevřeno v dubnu až září denně 9.00 – 19.00 hod., v říjnu až březnu 9.00 – 16.30 hod.) – tento ohromující kostel z 6. století obdržel název po prvním ravennském biskupovi. Jeho klenotem jsou dvě řady mozaik. Obě znázorňují procesí mučeníků a panen nesoucích dary pro Ježíše Krista a Pannu Marii.

Většina turistů přijíždí do Ravenny za skvostnými byzantskými mozaikami. Avšak město se pyšní i starými uličkami, pěknými krámky a tichými náměstíčky. Museo Nazionale (Via Fiandrini, tel. 0544 – 34424, otevřeno Út - Ne) vystavuje pestrou škálu ikon, obrazů a archeologických nálezů.

Tomba di Dante (adresa: Via Dante Alighieri). Při putování po Itálii – poté, co byl vyhoštěn – Danta nakonec zavál osud do Ravenny, kde roku 1321 zemřel. Olej do lampy na jeho hrobě (1780) obstarává město Florencie.

Jste-li unaveni po prohlídce města, odpočiňte si na Piazze del Popolo, obklopené půvabnými středověkými domy.

Informační kancelář: Via Salara 8 – 12, tel. 0544 – 35404.


nahoru
Republika San Marino byla prý založena okolo roku 300 vojákem prchajícím před císařem Diokleciánem. Jiný pramen uvádí, že bylo S.M. založeno dalmatským kameníkem jako náboženská obec. Každopádně však leží na svazích Monte Titano (739 m), kde na ploše 61 km2 žije 22,5 tis.obyvatel.Nezávislou republikou je od roku 1261 (jiné dokumenty uvádějí již rok 885) a svou nezávislost si dokázalo uchovat i v průběhu 2.sv.v. Státní zřízení je podobné jako u středověkých městských států. Reprezentantem výkonné moci je regent, volený na 6 měsíců a malá rada (něco jako vláda). Parlament zde nahrazuje velká generální rada, nad vším bdí senát a vrcholný soudní orgán tvoří rada dvanácti. Má vlastní mincovnu, poštovní známky i tisícičlennou armádu. Hlavním zdrojem příjmu je turismus a vydávání známek. Již z dálky upoutají opevněné hrady La Rocca Guaita, Fratta a Montale tyčící se na třech nejvyšších skalních útesech. Hradby a budovy citadely ve středověkém stylu byly rekonstruovány ve 20.st. Do města se vstupuje Portou S. Francesco (1451), za níž stojí stejnojmenný chrám ze 17.-18.st. Prohlédnout si můžete také nedaleké Museo e Pinacoteca Governativi a Basilica di S. Marino v novoklasicistním stylu, v níž jsou uchovány ostatky zakladatele. Na náměstí svobody stojí sídlo vládních úřadů Palazzo Pubblico z 19.st. San Marino je vhodné k bezcílným procházkám úzkými uličkami, můžete ale zamířit k Muzeu voskových figurín (Via Lapicidi Marini 17), nebo Muzeu známek (Piazza Belzotti). Prohlédnout si můžete také modernistický kostel Giovanniho Micheluccio ze 60.let 20.st., jehož střecha jakoby splývala dolů ve vlnách. Pokud nechcete absolvovat serpentiny, můžete zaparkovat pod skalami a vyvézt nahoru se lanovkou.



reklama